Kdy jste naposledy někomu vyprávěli příběh, který se vám stal? Minulý týden? Včera? Před chvílí? Rádi byste znova? A co tak se na něj podívat zvenku, jako divák?

Playback divadlo tohle všechno nabízí.

Máme v něm židli pro vypravěče, prostor pro improvizované ztvárnění vyprávěné zkušenosti, k doprovodu využíváme dávku hudební improvizace.

Playback divadlo ztvárňuje vyprávěnou zkušenost různými uměleckými prvky. Díky tomu můžeme nacházet významy svých příběhů, hraných divadlem zpět. Je to jako nasazovat si brýle s různými filtry. Mísí možnosti vyprávění a divadelního vyjádření, zároveň učí aktivně naslouchat. Propojuje jednotlivce ve skupinu, vytváří dialog. Využívá se celosvětově v oblastech vzdělávání, osobnostního růstu, aktivismu, zotavení. Přináší vyprávěné individuální příběhy diváků na jeviště a nechává potom herce improvizovat tak, aby představením zrcadlili příběh vypravěče. Tím, že hrají především emoční linku příběhu, mohou diváci v příběhu druhého vidět i sami sebe.

Jde o jednoduchý nástroj dramatu směřující k propojování jednotlivců ve skupinách a společenstvích díky sdílení příběhů, emocí a vzájemného respektu. Vedle toho je zároveň svébytnou divadelní formou, která přivádí diváky k tradiční a kulturní záležitosti, tedy dívat se na příběhy hrané na jevišti.

Hannah Fox, lektorka a dcera zakladatelů PT: "Playback acting is unique: It is non-literal style of acting that utilizes movement, poetic text, metaphor, physical acting, music/song, symbolic fabric, and the ensemble. As actors in Playback, we embody each other's stories, which requires deep listening - to the teller, to the other actors on stage, and to our intuition."

Playback divadlo vytvořili a pojmenovali manželé Jonathan Fox a Jo Salas v 70. letech 20. století ve státě New York, dodnes jej aktivně rozvíjí a jsou nositeli jeho filosofie. Inspirovali se divadelní improvizací, storytellingem, komunitní prací a psychodramatem. V současné době se jedná se o celosvětový fenomén s velkou šíří využití v oblastech vzdělávání, osobnostního rozvoje, sociální práce, terapie, koučinku atd. Pomyslná červená nit, která protkává řadu po sobě vyprávěných příběhů, přináší dialog různých pohledů na svět.

Na mezinárodní síť playback divadelníků (International Playback Theatre Network) je napojena i Česká republika. První zmínky o playback divadle u nás můžete najít v knihách českého dramaterapeuta Milana Valenty (např. 2007, Grada), či v absolventské práci Karla Kočnera (2011, DAMU Praha). Dnes již najdete řadu akademických textů a článků publikovaných především online. K anglickým textům jistě stojí za zmínku knihy z nakladatelství Tusitala Publishing.

Ve své ucelené formě se playback divadlo dostalo do ČR v květnu roku 2010, kdy Veronika Nýdrlová vyjela na základní kurz do School of Playback Theatre UK. Ještě v prosinci se uskutečnilo první představení v Moravské galerii v Brně. Tvůrčí skupinou byli studenti Katedry sociální pedagogiky při Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. O čtyři roky později pod touto katedrou vznikl celouniverzitní předmět Playback divadlo.

Absolventi tohoto předmětu vytvořili dodnes aktivně působící skupinu, která si říká Na-po-jen-i.

Díky Pedagogické fakultě MU se v Brně uskutečnilo mnoho workshopů se zahraničními lektory jako jsou například Aniko Kaposvari (Vídeň), Simon Floodgate (Londýn), Aviva Apel-Rosental (Tel Aviv) či Marius den Otter (Amsterdam).

V současné době se část playback aktivit koná v Zázemí, které nás duševně i prostorově podporuje.